Učitel vždy stojí na opačném břehu řeky než jeho studenti, volá na ně a čeká…. někdy je tato doba dlouhá, někdy přinese překvapivé zvraty, momenty zklamání, víru v lepší zítřky, někdy řeka odnese naději, jindy připluje síla se do všeho opřít a občas ani voda nedokáže smýt vyčerpání učitele. Těžký to úděl.
Nežijeme v jednoduché době, mnozí jsme svázáni povinnostmi, starostmi a komplikacemi co přivál čas. Ale to je život a je náš. Je jen na nás čemu dovolíme, aby vstupovalo do naší mysli a života. Tudíž i pozice žáka na protilehlém břehu není vždy jednoduchá a nedovoluje mu vždy stát pevně.
Z pozice pozorovatele nacházím pochopení pro obě strany, však jsem blíže učiteli. Jeho dlouhé noční sezení u počítače po stránce administrativy a aktivity na stránkách, propagace, sledování děje v šermířském světě, sepisování osobních hodnocení, plánování soustředění, stanovy, katy, přípravy na tréninky, zkrátka posouvat se stále dál, je již běžný režim. Ano, vybral si to, je to jeho cesta… žáci na této cestě kráčí s ním.
Pevné jádro všeho je to nejdůležitější a nejsilnější stavební prvek, a ten tu je. V jádru, kde cítíte od všech oporu, sounáležitost, přátelství a jednotu, to prostě klape jako celek. Občas to klopýtne ve chvílích, kdy učitel vyčkává… stanovy, hodnocení učitele, soustředění, seminář, turnaj… ale dobře že to čas od času klopýtne, je stále co se učit a to znamená, že naše společná cesta ještě nekončí, že je kam se posouvat co pilovat a zlepšovat, z čeho sbírat zkušenosti i když ne vždy bez zklamání. Chyby a prohry každý v růstu potřebuje. Rosteme… paráda.
Mimochodem pointou všech těch řádků…. nezajímá vás proč nebude turnaj pod taktovkou P.A.? A co ten seminář? Kdopak asi napsal učiteli roční hodnocení, aspoň pro zasmání? Kolik poznámek a připomínek doletělo ke stanovám? A vůbec!…. proč letos nebude už soustředění? 🙂
Jojo máme všichni co trénovat, kluci. Já mlčím, jako Jindry žena toho mám na seznamu černejch puntíků víc než vy. 🙂
Lucka