8.2.2020 divákem na HEMA turnaji DigladioRu 2020

Dnes 8.2.2020 jsem se vydal na HEMA turnaj DigladioRu 2020. Dorazil jsem kolem 13.hodiny zaplatil dobrovolné vstupně a chvíli po mně dorazil i David s Verčou. Měl jsem radost, že nejsem na turnaji sám. Vyměňovali jsme si postřehy ze soubojů na různých plochách a seznámili jsme se s novými lidmi.

V první řadě jsem se osobně potkal s Honzou Hořejším. A musím přiznat, že tváří v tvář nebyl tak otravnej, jako při FB komentářích. Dokonce nám i pochválil sebekritiku z předchozího příspěvku. 🙂

Dalšími lidmi, které jsme mohli trochu poznat byl Viktor z Rotyky a za Duelanty od Sv. Rocha, jsme poznali Petra, který nás pozval na turnaj v boji nožem.

Dokonce jsem naživo viděl jednorožce DigladioRu, 🙂 Borka Belfína a představili jsme se. Vau, to bylo setkání. Procházel kolem a tak jsem ho pozdravil a on se zastavil a dali jsme se do stručného dialogu.
Teď vážně, byl jsem mile překvapen jeho chováním a dobrým přístupem, stejně jako všech ostatních ze školy bojového umění DigladioR. Myslím, že se Vám turnaj povedl, pokud mohu soudit z mé druhé divácké návštěvy nějakého HEMA turnaje.

K samotnému turnaji, DLOUHÝ MEČ OPEN, se odvážím napsat pár slov, ale jde o subjektivní názor.
Turnaj probíhal relativně rychle a bylo na co koukat. Možná mě mrzelo, že plochy C a D byly dál od tribuny, takže jsem dobře mohl sledovat jen plochy A a B. Nakonec jsem si vybral plochu B a sledoval jen tu.
Rozhodčí mi přišli relativně spravedlivý i když jsem mnohdy nepochopil jejich verdikt. To se třeba změní po nějaké vlastní zkušenosti v turnaji. Nicméně i rozhodčí si zaslouží pochvalu za pozornost a snahu o spravedlnost. Být rozhodčím po celý den musí být neskutečně náročné a vysilující. Nebo alespoň pro mě je neskutečně náročné udržet pozornost při zkouškách, které trvají nanejvýš jeden trénink. Neumím si představit tuto pozornost udržet po celý den a k tomu snášet a řešit nespravedlivé pohledy a výroky dotčených účastníků turnaje.

Na závěr nezbývá než pochválit všechny týmy za jejich aktivitu, přátelské prostředí a profesionalitu.

Šok při prvním tréninku v mudnurech

Dne 9.1.2020 jsme poprvé oblékli celý mundur včetně helmy a šli si cinknout. Rukavice jsme sice nepoužili, protože ty naše jsou nevhodné, ale přesto jsme si mohli dovolit zasáhnout.

Možná je dobře, že nemáme z prvního tréninku v mundurech záznam, protože by mě nejspíš rozplakal. Ovšem co mohu říci o vybavení. Feder SIGI Forge, jak jsem již psal, je dobrou tréninkovou zbraní. Mundur od firmy SUPFEN je dostatečnou ochranou. Byl jsem přímo zasažený myslím 2x, cítil jsem oba zásahy, ale žiji. Rukavice mi nevyhovují, protože nedovolují skoro žádný pohyb a připravují o cit v rukou. Druhá nepříjemnost je nákrčník, který se neustále opírá o ohryzek a čím více natáhneme ruce k soupeři v úrovni hlavy, tím více se zhoršuje pohyblivost rukou, jak nákrčník přizvedne kabátec a ten helmu.

Co se přihodilo? Za sebe mohu říci, že mě mundur svázal a nedovolil mnoho pohybů, na které jsem zvyklí. K tomu neskutečné horko v kabátci, nákrčník, který dusí a helma co zkomplikovala odhad, to vše se podepsalo na prvním cinkání v munduru.

Musíme být sami k sobě upřímní, musíme se srovnat se skutečností a přijmout ji, až potom se můžeme posouvat dál..
To říkám všem novým žákům a snažím se dle toho řídit, proto musím přiznat, že jsem měl ze sebe špatný pocit. Nepoužil jsem ani půlku technik a můj šerm vypadal podobně jako před 15 lety, možná hůř. Šermoval jsem jako student 3 úrovně, dle naší školy, jako někdo, kdo má ještě hodně daleko k tomu, nazývat se učitel. Myslím, že budeme muset v mundurech více cvičit a za chvíli se neduhy srovnají.

Co se týká povahy tréninkového souboje, o moc se nezměnil. Opadl strach z vážného zranění, ale zase jsme šermovali jen na tréninku a dobře se známe. Uvidíme, jak dopadneme na turnaji, proti ostříleným mazákům.

Jak řekl A.C.Clarke: „Cesta bez překážek nikam nevede.“
Překážku jsme zjistili a musíme ji odstranit a pak zkusit nějaký ten turnaj.